VERTIKÁLNÍ ČLENĚNÍ TEXTU

Základní

Ve stylistice uspořádání informací v textu podle míry jejich důležitosti (nověji k tématu např. ✍Krčmová, 2008). Podobně jako ↗horizontální členění textu se uplatňuje ve všech typech textů, ne vždy mezi těmito dvěma typy členění textu vede ostrá hranice (např. desetinné třídění lze chápat jako prostředek, jímž se realizuje jak horizontální, tak vertikální členění textu – tedy jak formální posloupnost jednotlivých částí, tak jejich hierarchie). Konkrétní způsob realizace v.č.t. závisí také na příslušném žánru (viz ↗hypertext).

V mluvených textech slouží jako prostředky v.č.t. prozodické prostředky řeči. Obecně platí, že důležitější informace jsou obvykle pronášeny pomaleji a hlasitěji než ostatní části projevu (a zpravidla také o něco vyšším hlasem), v závislosti na obsahu promluvy však důležitá informace bývá někdy naopak pronášena tišeji ‒ např. výhrůžka n. sdělování důvěrné informace určené pouze nejužšímu okruhu příjemců. V psaných textech se v.č.t. výrazně uplatňuje především v textech ↗stylu odborného ‒ základní text bývá doprovázen poznámkami pod čarou, vysvětlivkami, kritickým aparátem, používá se grafického odlišení důležitých a méně důležitých informací (velikost písma, protučnění, kurziva, podtrhávání, odlišné řádkování, závorky apod.). Specifické prostředky v.č.t. se vyskytují v textech ↗stylu uměleckého. V lyrice se v.č.t. projevuje např. volbou obrazných vyjádření pro vyjádření klíčových pojmů, v poezii také vznikem významových vztahů mezi slovy prostřednictvím rýmu n. asonance. V epice se v.č.t. realizuje členěním textu na pásmo vypravěče a pásmo postav; mezi řečí vypravěče (k níž se řadí i nepřímá řeč postav) a přímou řečí postav lze dále rozlišit přechodové oblasti ‒ smíšenou řeč, polopřímou řeč a nevlastní přímou řeč (viz ✍Doležel, 1960; ✍Doležel, 1993). Prostředkem v.č.t. v dramatu je členění textu na repliky postav a scénické poznámky, v nichž je popsáno prostředí, děj, který se odehrává, neverbální komunikace postav apod.

Grafickou úpravu textu (✍Mistrík, 1985), organizaci textu (↗horizontální členění textu) a hierarchizaci informací (v.č.t.) zahrnuje termín tektonika textu.

Rozšiřující
Literatura
  • ČS, 1992, 408–419.
  • Doležel, L. O stylu moderní české prózy, 1960.
  • Doležel, L. Narativní způsoby v české literatuře, 1993.
  • Krčmová, M. Stylistické aspekty výstavby textu. In Čechová, M. & M. Krčmová ad., Současná stylistika, 2008, 119–120.
  • Mistrík, J. Štylistika, 1985, 313–339.
  • Vlašín, Š. (ed.) Slovník literární teorie, 1984.
Citace
Michal Křístek (2017): VERTIKÁLNÍ ČLENĚNÍ TEXTU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VERTIKÁLNÍ ČLENĚNÍ TEXTU (poslední přístup: 21. 11. 2024)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka